Od doby, co lidé začali jako platební prostředky používat kousky drahých kovů, od nichž to už byl jen kousek k prvním mincím, uplynula hodně dlouhá doba k dalšímu pokroku. Během této doby obchodníci zjistili třeba to, že vozit s sebou na cesty za obchody váčky s těžkými mincemi je nepraktické. Zlato i stříbro se rychle opotřebovávaly a při rychlém rozvoji obchodu přestávaly jejich zásoby stačit. Proto zboží a služby vyměňovali za úvěrové úpisy. Šlo vlastně o písemný slib, že ten, kdo listinu předloží, dostane zaplaceno od toho, kdo ji vydal. Se směnkami se začalo obchodovat, jejich nevýhoda ale byla v tom, že na nich byla vždycky napsaná jedna konkrétní částka a že zaplacení dluhu, který byl na listině uveden, záleželo na ochotě vydavatele směnky platit. Systém se stal zbytečně složitým, vždyť najít nakonec toho, kdo byl na papíru podepsaný jako dlužník, bylo přece jenom trochu komplikované. Banky proto začaly směnky vydávané obchodníky vykupovat a vyměňovat je za vlastní. A to byl počátek bankovek.